Kronika

Rokytnice 2.- 4.2. 2001
Rokytnice 9.- 11.3. 2001
Velikonoce 13.- 16.4. 2001
Šumava 27.4.- 1.5. 2001
Svatba Kuby P. 28.6. 2001
Velká voda 30.6. - 13.7. 2001
Vltava 24.- 29.8. 2001
Karlovarské řeky 15. - 16.9. 2001
Burčák 6.- 7.10. 2001
Vavřinecký potok 13.- 14.10. 2001

 

ROKYTNICE  2. - 4. února

Lyžování ušlo, večer bylo taky veselo. Z těchto snímků si lze udělat představu, jak celý víkend probíhal.

Kdo chce studovat detaily, může si každou fotku kliknutím zvětšit
CITRUSY PANÍ ŠÉFOVÉ
V RESTAURACI U MARION JE UŽ PLNOPAVLÍK SI SE ŠÁRKOU POVÍDÁ, LUKÁŠ NE ŠÁRCE S DENISOU JE DO SMÍCHU I PO PŮLNOCI
"RAZ MA STOPLI STRAŠNĚ MILÉ BABY..."OVLÁDLI JSME LOKÁL U RYCHTÁŘEBELMONDOVI FERNET VONÍ


ROKYTNICE  9. - 11. března

Počasí nebylo nic moc, v neděli ani valná většina lidí nevytáhla paty z tělocvičny kvůli nepříjemnému dešti. Jako vždy se dařilo restauraci U Marion, když posledních sedm hostů odházelo až po třetí hodině ráno. Ostatní na ně byli trochu naštvaní, protože mimo plán zahýbali s obsahem Kvasara. Hlavně Sněhurka to těžko nesla, protože se na Kvasara moc těšila. A jak to probíhalo po půlnoci?

INICIÁTOR CELÉ NOČNÍ AKCE MÁ NÁLADUPETR 1, PETR 2, MARION, KUBA, RÁĎA, ERYKSON, LUKÁŠDOBA POKROČILA, KDO ODPADNE PRVNÍ?

 

VELIKONOCE V ROKYTNICI 13. - 16. dubna

    Namlsáni loňským průběhem této akce, došlo letos k velikému zklamání. Počasí bylo kousavě chladné, sněžilo, o karnevalu v tričkách venku u ohýnku nemohlo být tentokrát ani řeči. Prvním strojem, který vyrazil do Krkonoš už v pátek ráno, byl ingolstadský "prcek" Opel Corsa, jehož posádku tvořili Kubísek, Belmondo, George a Náčelník. Jejich touha po ledové vodě byla tak velká, že si hned sjeli starou dobrou Tanvaldskou Kamenici. Ostatní stroje (vínový favorit, VW Passat, Ťapina a Octavia) postupně během večera přivezly Eryksona, Marion, Tátu, Svobana, Pravdiče, Martinu, Hrabošku, Brudyho, Pepu, Álu, Jeníka, Bohumila, Mopa, Vandu, Kláru, Alíška, 60 Gren a nějaký to pivko   na večer.

    V sobotu nám pěkně sněží, ještě dorazil Tonda a Lukáš. Nikdo se nikam nežene, není úplně teplo. Tonda po zralé úvaze opouští bandu vodáckou a vrací se lépe využít čas za rodinou. Kolem poledního se profilují tři skupiny. Skupina A se obléká do neoprénů, bere lodě na ramena a vyráží na sněžné rodeo na nedaleký svah Sachrovka. Skupina B obouvá běžkařské boty a vyráží vzhůru, aby po menších oklikách dorazila do vysněného cíle. Skupina C  nazouvá pohory a jde na Dvoračky přímo. Jen tak na okraj: Skupina C založila celkem čtyři výškové tábory. Pak už došel doping a museli jsme to hold dojít jen tak.

A KMENTÍK SE VÁLÍ VE SNĚHU   SOUSTŘEDĚNÁ PŘÍPRAVA NA DALŠÍ FIGURU   I SVOBAN SE S ATOMEM ODLEPIL Z RUNWAYE

    Inspirováni prostředím horské boudy, sepsali jsme u příležitosti Hraběnčiných sedmatřicátých narozenin hodnotné veršované pásmo. K večeru jsme se všichni ve zdraví sešli v tělocvičně, restaurace U Marion otevřela a bylo zase veselo. Lukáš s Hraběnkou slavili své narození a při té příležitosti připravili pro všechny dvě akčí soutěže. Přetahování nosem vyřazovacím způsobem bylo velmi bolestivé. Ukázalo se, že nejtvrdší "rypák" ze všech má Honza Kučerů. Pivní štafeta se myslím taky velmi povedla.

PO OMETENÍ SNĚHU Z LODÍ A AUT SE VYRÁŽÍ DO AKCE     V neděli je pro změnu zima a hnusně. Postupně se vyprofilovala skupinka nadšenců, kteří vyrazili na Kamenici. Byli to akční jezdci se sklonem k rodeu a někteří další, kteří moc chtěli na vodu a měli dobré vybavení na sebe a ... Bruthans. Tento odvážný chlapík, čerstvý majitel hravé RPM se po zimě rozhodl svůj nový stroj otestovat. Po třiceti sekundách na vodě zjistil, že jeho laminátový Ámos byl stabilnější. Některé nedostatky ve zvládnutí techniky eskymáckého obratu způsobily, že byl náš Brudy mokrý a zmrzlý na kost už od startu. Kolegové ho úspěšně "křísili" fernetem. A když okusil vodu do třetice, jeho RPM mu neštastnou náhodou ulomila kousek zubu. Ale bral to sportovně. Odpoledne ještě dorazil Váňa s Magdou. Večer se domluvila skupina na tři auta a vyrazili jsme navštívit  proslulý Aquapark v Libereci. Bylo to hezký, tobogány, prolejzačky, všude voda, sauny, solárka atd. Cesta zpět přes Kořenov byla nepříjemná, protože napadl sníh a kromě Eryksonova favorita měly zbylé vozy letní gumy. Ale dojeli jsme nakonec dobře a ještě jsme před půlnocí stihli beerpark.

    V neděli už na vodu nikdo nešel. Jako obvykle jsme my chlapci zpáchali tradiční pondělní rituál na přítomných dívkách - a že jich tam letos ale bylo - a pak se jelo rovnou domů.


PRODLOUŽENÁ ŠUMAVA 27. 4. - 1.5.

    V pátek se nás sešlo tolik, že jsme museli jet autobusem. Ten byl samozřejmě domluven, že. Naložili jsme, opravili elektriku k vleku a vyjeli. Tentokrát jsme ovšem neskončili u Otavy ale na Vltavě na starém dobrém Soumarském mostě. Byl večer, nikde žádný otevřený podnik, a tak šli vodáci rovnout spát, což je myslím minimálně neobvyklé.

    Jak bylo dříve domluveno, sobota bude ve znamení Vltavy, sjíždět budeme úsek Borová Lada - Lenora. Za drobného deště jsme přijeli na start k mostu do Borových Lad. Skupinu velorexářů a Petra Nováka evidentně zaujala hromada šrotu na odvoz, kde objevili mnoho zajímavého. Vyrazili jsme po klidné říčce, lamináty mohly mít občas trochu větší potíže najít dost vody, ale pomalu to šlo. V půli trasy část končí, ostatní pokračují. V Lenoře nakládáme a valíme zpět na Soumarák. Mezitím dorazil Táta, který nezvládl ve Vršovicích nasednout do nezastavujícího vlaku. Děláme oheň, pečeme buřty. Máme s sebou "náhodou" soudek černohorskýho a Bohoušovi je krásných 29 let a přesně tolik piv také platí, a tak je u ohýnku pěkně veselo.

    Nedělní ráno je příjemné, až na vyjímky vyrážíme na pěší tůru. Jdeme krásnou přírodou vzhůru dolů. Na rozdíl od minulých výletů je tady i občerstvení, a tak je hned všechno příjemnější.

U DŘEVĚNÉHO KOSTELÍČKU   KOUKÁME SE ZE SKAL DO KRAJINY

    Kolem sedmé jsme došli do Nové Pece k Lipnu, kde jsme až na vyjímky (Erykson a Bohumil) extrémě levně povečeřeli. Veselou lokálkou   s příjemným průvodčím jsme se dopravili do Volar. Odtud nás čekalo pěšky posledních 5 km do tábora. Ještě jsme se ale na cestu řádně občerstvili.

    V pondělí dopoledne se přesouváme k Otavě. V Renštejně budujeme tábor. Voda je pěkná, část lidí jede dvakrát Čeňkárnu, deblovky jedou dolů do Sušice. Nahoře u pily nám Torpedone chcípnul tak nešikovně, že jsme zablokovali provoz a bylo třeba odpojit vlek. Mára už jel na kole shánět traktor s tyčí. Ale pár dobře mířených ran kladivem na startér závadu zlikvidovalo. Za zmínku stojí Eryksonovo zdolání  jezu u tábora. Neuvěřil totiž gestikulující Denise, že má jet doleva a hópl vpravo. Zastavil o balvany, namotal se, připlácl se, chvíli si povídal s Tondou, který to odspodu sledoval, pak povolila špricka a Erda spadl dolů a Necky za ním. Je hezky, i plac pro ohýnek jsme vybojovali, ani u slunečníků však není špatně.

ODRAZÍ DO SOUTOKU NEBO NE?   PAUZIČKA NA BŘEHU   POHLED ZE BŘEHU JE TAKY DŮLEŽITÝ

    Poslední sváteční den je zase hezky. Jedeme opět Čeňkárnu a část řeky k jezu nad Sušici, kde čeká autobus. Navazujeme lodě, obědváme. Kolem čtvrté vyrážíme domů, do Prahy...

A TEĎ TO CÁKNE!   VERONIKA ZKOUŠÍ KAJAK   KONEC AKCE, BALÍME, ODJEZD!


SVATBA KUBY PODLEŠÁKA - 28.6.2001

    Tak nám další kamarád spadl do chomoutu! Svatební obřad se konal ve Vršovicích tři dny před naším odjezdem na Velkou vodu. Ti, kteří měli právě čas, přišli se podívat, jak se náš Kuba ženiti bude. Obřad probíhal v klidu, bez komplikací, nebylo však možné přehlédnout Jakubova svědka V.Š., který byl poněkud "znaven", ale přitom dost veselý. Dlouho jsme přemýšleli, co dát jako svatební dar. Nakonec jsme si vzpoměli na Kubovu oblibu v barevných limonádách a bylo jasno. Také se nám podařilo unést nevěstu - do hospody k Sokolovi a ještě ke všemu hadrákem. Druhou tříkolkou ji Kuba musel jet hledat, což se mu "kupodivu" podařilo. Pak si ji odvezl zpět na svatbu a my vodáci jsme ještě chvilku poseděli (U sokola) a pak jsme jeli domů.

ČERSTVÍ NOVOMANŽELÉ   JAKOU SI DÁTE? ČERVENOU, MODROU, GREPOVOU...?   PO ÚNOSU SI KUBA ODVEZL RODINU VELOREXEM   SYMBOLICKÁ OSLAVA U SOKOLA

 

VELKÁ VODA 30.6. - 13.7. 2001

   AHOJ VODÁCI! Pomalu končí rok 2001 a mě se snad podaří zpětně domodelovat reportáž z našeho letního putování po řekách rakouských, italských, francouzských a švýcarských. Budu pečlivě vzpomínat na to, co se dělo který den a nějak to dám všechno dohromady. Bude to možné jen díky fotobance Aleše Prause (nebo Prauseho?), kterému patří náš velký dík za to, že tak krásně a rád fotí. Také jsem si dovolil si pojmenovat a založit nový umělecký styl "prauseovský momentkysmus".
    Tož,  jak to vlastně všechno bylo:

SOBOTA  30.6.

    V poslední červnové odpoledne začínáme nakládat náš vlek kánoemi a kajaky. Každý kupí svoje hromádky, které se pak budou přesouvat do autobusu. Letos naši sestavu doplňuje parta svérázných hasičů. Pojede starý dobrý Torpedone v novém laku, takže jakákoli porucha je letos vyloučena. Autobus řídí Pavel, který s námi už jednou byl na Otavě. Naloženo je kde co, včetně překvapení do Le Cassette, které se bohužel nedalo úplně utajit. Nezbytné pivko na rohu U soudků a můžeme vyrazit. V autobuse máme dobré víno z Moravy, které rychle mizí. Dost chutná třeba Hraběnce. Hranice jsou v pohodě, opatření kvuli šíleným kravám se nás netýkají. Jedeme nocí dál a dál, blížíme se k naší první řece Iselu.

NEDĚLE  1.7.

  ISEL je obáváná řeka pro všechny, kterou jezdí již jen někteří. Vodnatý úsek z Hubenu do Lienzu má obtížnost III-IV. V podstatě bez problémů jsme splutí zvládli. Nejvíc se na vodu z celého autobusu těšili naši milí hasiči. Obzvlášť požárník Pepa, který celou noc během jízdy nepřetržitě hasil žízeň vším, co teklo. A proto byl od božího rána velmi hravý. Nestranný pozorovatel by řekl, že vodáci jsou banda sucharů a nebýt šesti hasičů, bylo by v busu úplně mrtvo.Od minule se řeka   nepatrně změnila, obáváné dva stupně s válcema byly zarovnané. Počasí je jakž takž slušné, zima není. Ve městě jsme na závěr sjeli katarakt, což byl velmi příjemný závěr. Po chvíli jsme vpluli do Drávy a pak jsme vpravo opustili řeku. Je to naše místo u mateřské školky, kde se budeme nejprve krmit a pak tábořit za polem. Nějakou dobu jsme mokří čekali, než dojel autobus.

GEORGE blbne na Wigu   KUBÍSEK zahřívá svůj Infrared   Řeka se dá jet i v klidu, že jo ÁLO?

    Tonda pro velký zájem mlaďochů na deblicích ještě nakonec pokračuje dál asi 20 km po DRÁVĚ - rychle tekoucí velké řece s obtížností I-II. Pak jsme se všichni zase sešli za školkou, jedli pili hodovali a jak se snesla tma, šup pod širák a chrupčit!

I na břehu je veselo - KENY   Opravdu vypadá KAMČA na devatenáct?   ANIČKA a PEPA jsou zrovna brambory

PONDĚLÍ  2.7.

   Brzo po ránu vyrážíme směr Itálie. Jako vždy se vstává těžko, nechce se. Časy bez problémů dodržují především hasiči, Tonda nám je dává příkladem. Je hezké počasí, přesouváme se do další země, do dalšího údolí, do údolí řeky EISACK. Je to pěkná živá řeka,  dosahující obtížnosi III. Je to pro nás novinka. Dokonce jsme z jednoho průseru (spíš za větší vody) vydolovali celý funkční kajak, ovšem pádlo ani utopený už tam nebyli. Děláme pauzičku u pole s jahodami. Většina se cpe až červená. Hasiči operativně našli lísku a nabrali jahody do raftu na potom. Musíme zdolat tři takové těžší stupínky. První je v pohodě, vpravo je velký jazyk. Druhý se dá středem do vln, či válečku s jazýčkem a nebo levou stranou skokem jízku (sušší cesta). Nejvíce problémů je na třetím, je tu hodně šutrů a nevypadá to nijak dramaticky. Ale leckoho to rozhodilo a prásklo,  ostatní přenášejí. Tonda projel eskymákem a dost si odřel tvář, Kamča ho musela ošetřit. Celkově vzato, řeka to byla hezká. Po jídle pokračujeme vpřed po italských dálnicích na Francii. Spíme na trávníku dálničního odpočívadla v Itálii. Letos jsme vybaveni na komáry, ale ty mrchy jsou pryč!

ÚTERÝ  3.7.

   Ráno je teplé a slunečné. Vstáváme a krmíme se. A hurá do Francie! Ještě v Itálii je třeba dotankovat něco málo nafty, a proto Pavlík vybral jedinou možnou "area di servizio" s milou obsluhou a veselým psem. A protože ani my jsme nebyli nemilí, všichni jsme obdrželi jedinečná trika s potiskem a nápisem "Animali esotici". Cesta se klikatí, kopců přibývá - ne tak nafty. Italsko - francouzské hranice projíždíme už jen na výpary. V první francouzské vesnici se nám daří vymámit z řidiče kamionu pár litříků, přesto dál nepokračujeme. Dozvídáme se, že dále je silnice zavalena a průjezdná bude až kolem páté hodiny. To znamená, že z Ubayei nejspíš dnes nic nebude. Jelikož je tropické vedro, konzumujeme na radu frankofila Heřmánka místní tropické nápoje. Jdeme si prohlédnout akční potok Ubayette kousek od místa, kde stojíme. Chladíme si pivo, provozujeme vodní hrátky, aby nám čas lépe ubíhal. Místí obyvatelstvo jen zíralo, čím se dokážeme bavit. K večeru přijíždíme k Ubayei. Posouváme se tábořit na naše místo na fotbalový plácek, kde vaříme. Místí lidé nám ovšem nedovolují nocleh ani po Toníkově diplomatické misi. Jedeme proto zpět proti proudu na nástupní místo a u lesa uléháme. Někteří ještě před spaním hrají oduševnělé hry typu "desetník-dvacetník".

STŘEDA  4.7.

   Ráno není žádný velký fofr, budeme nasedat na řeku. Někteří se nechali odvézt na její těžší úsek kousek dolů po proudu. Valná většina ale jede UBAYEU  obtížnosti I-III do Barcelonette. Tam tradičně nakupujeme první bagety, zmrzlinu, sýry a nebo víno. A jako obvykle se tu slušně rozpršelo. Nemohu se ubránit vzpomínkám na minulá léta, kdy jsem tu byl třikrát za den v nemocnici kvůli nejrůznějším zraněním. Autobusem jedeme dál, nabíráme dravce dole na pětkovém místě a pokračujeme k místu dnešního nocování - k jezeru, do kterého se Ubaye vlévá. Jíme a koupeme se, myjeme se. Lukášovi se Keny pokouší barvit hlavu na oranžovo, ale nedaří se. S tmou se roztrušujeme po břehu a usínáme. Během noci mi k hlavě přišla veliká žába. 

Dokud nepřejdou ovce, nemůžeme v ničem pokračovat!    Ovce odešly - vybalovat!   Hvězda Alešova objektivu - DENISA

ČTVRTEK  5.7.

   Dnes si užijí především divocí jezdiči. Budou totiž zdolávat řeku GUIL, jenž má spíše technický charakter a obtížnost IV-V,  s mnoha akčími skoky a soutěskou. Ta je hned nahoře a shora se lze dívat, jak to každý zvládne. Kluci to museli zvládnout dobře. Další skupinka kajakářů a posádka raftu si mezitím sjela horní trojkový úsek a ostatní se vesele slunili s i bez (ochranného faktoru samozřejmě).

GEORGE vytáčí esíčko v soutěsce   PETR P. je trochu rozhozen, náklon...   ...eskymák a jede dál   Mazat záda KLÁŘE, to dělá TOMÁŠ rád.    Nakládáme, odjíždíme, DENISA, KUBÍSEK, ANIČKA...

    Pak celý autobus popojel na konec úseku, kde jsme mohli sledovat zdolávání místa, že se až tajil dech. Sem si opravdu mohou troufnout jen ti, co umějí a věří si. Vše se jistilo házečkama, fotoaparáty i kamery byly v pohotovosti. Potlesk si zasloužilo Petrovo chladnokrevné eskymování na hranici padnutí do žumpy, kde by bylo hodně nepříjemně.

PETR P. na chvíli zmizel pod pěnou   BELMONDO jede s chladnou hlavou   GEORGE jede pořád dolů, nic ho nezarazí...

    Po lehce infarktové podívané jsme vyrazili na další řeku. Jmenuje se DURANCE, má obtížnost II-III  a mohou na ni takřka všichni. Plujeme ze Saint Clément do Embrunu. Někde v půli plavby jsme udělali pausu a zájemci si mohli zablbnout na "díře" - zajímavém to místě na této řece. Dojeli jsme do konce a na plácku u vody vaříme a budeme tu i nocovat.

VERONIKA připravuje člun na plavbu   ŽUŽU je opravdu rozverná kuchařinka   pohodička při jídle a vaření

PÁTEK  6.7.

   Ráno je opět pěkně, lehce snídáme a jedeme objevovat nový horní úsek řeky DURANCE. Úplně nahoře je část s obtížností IV a níže, pod slalomovou tratí je to II-III. Opět se rozdělujeme a jedeme. Každý to, co nám vyhovuje. Kluci nahoře na obtížném místě našli další kajak, a to hodně drahý (utopenec zase žádný). Na dolním úseku byl klid, jen jeden z hasičů, který se na kajaku učil, musel být neustále loven. Když jsme zase všechno naložili a sbalili, vyrazili jsme na cestu do našeho oblíbeného místa, tábořiště v Le Cassette. Stavíme stany, obydlujeme největší ostrůvek, připravuje se oheň. Musíme se přiobléknout, v horách je přece jen chladněji. Sedí se u ohýnku, popíjí se vínečko, nakoupené bagety, olivy a jiné francouzké speciality také šmakují. Lukáš hraje na kytaru a po půlnoci se jde spát.

ALENCE s KAMILKOU velmi chutnají lentilky.    TEREZA tluče do kolíků vší silou.   pohodička u francouzských specialit a taky u Kozla

SOBOTA  7.7.

   Dnes vstáváme skutečně podle libosti. Je volný den, nikdo se nikam nežene, mírně rozvodněná řeka si to pěkně hučí kolem, počasí není úplně slunečné, ale ujde to. Někteří odpočívají v tábořišti. Další dvě skupiny jdou na procházku. Výchozí bod je vesnička Le Cassette. Doleva se jde k ledovci a doprava nahoru do kopce k vysoko položené salaši. Na salaši poprchává, potkáváme koně, ovce i se zlými hlídacími psi. Ale ubránili jsme se. Zeshora je krásně vidět na tábořiště, Tonda měl v ešusu určitě špagety. Po pár hodinách se všichni setkáváme dole mezi stany.

Na sněhu je to moc príma.   vrcholové družstvo u salaše   DENISA, ŠÁRKA ani ŽUŽU netušily, že bude za chvíli točené.

    Teď přijde na řadu malé překvapení. Z Prahy totiž vezeme sud černohorské dvanáctky, kelímky i pípu. Ti, kteří o tom nevěděli, valili bulvy, když jsme narazili řekou vychlazený soudek. Když se setmělo, zase byl oheň, zase se hrálo, pělo, pilo a hodovalo. Půlnoční hodina je opět náš čas na spaní. Nutno poznamenat, že sud padnul bez problémů.

Restaurace U Marion právě otevřela!    Romantický podvečer, k tomu točený ležák...   s_fra29.JPG (4978 bytes)

NEDĚLE  8.7.

   Vstává se opět v poklidu. Na vodu se vyjede až po poledni, přímo z tábořiště. S Tondou vylepšujeme prostor mezi stany, aby nám tam nefoukalo. Jedeme řeku pro všechny - GUISANE, obtížnost II do Chantemerle a IV-V do Brianconu (pro ty lepší). Je hezky, sem tam někoho lovíme. V Brianconu jdeme nakupovat bagety a zmrzlinu, kterou pojídáme v parku. Také se věnujeme posílání pohledů. Pak se naposledy vracíme do oblíbeného tábořiště Le Cassette na poslední noc. Oheň už nerozděláváme, v klidu se leží mezi stany ve skupinkách a lehce se konverzuje až do usnutí.

KAMČA, TONÍK a ÁLA vyrazili na nákup mezi prvními.    v táboře zatím živo - PETR P.  se pere s JANOU    Známky únavy se objevují už i u KMENTÍKA.

PONDĚLÍ  9.7.

   Brzo ráno balíme a pokračujeme v putování. Začínáme nabírat výšku, jedeme malou silničkou serpentýnami vzhůru do sedla Col du Galibier, které leží v nadmořské výšce 2645 m.n.m. Je tu všude dost sněhu, Torpedone chvilečku odpočívá. Pak začínáme klesat a blížit se do údolí řeky Isére. ISÉRE má obtížnost II - V a začíná přírodní slalomovou tratí. Voda tu má docela tah, leckdo z nás by o tom mohl povídat. Pouští se tu během dne různá množství kubíků vody a řeka je pak vždy trochu jinak obtížná. Kluci chvíli trénovali jen tak na slalomce, sem tam si to vynesli znovu nahoru a nakonec jeli celou řeku dolů. Říká se, že kdo nemá problémy na slalomce, může se vydat dolů. Ostatní jedeme do Moutiers busem, chvíli hledáme příjezdovou cestu  k řece. Vaříme. Za tmy jako obvykle prcháme do přístřešku, kde budeme spát.

   TONDA filmuje, jak vysoko jsme vyjeli   TONÍK zavzpomínal na doby, kdy závodil ve slalomu   RÁĎA v akci
KUBÍSEK v akci   Ze břehu vše sledují také KLÁRA, KAČKA a KAMČA   Odpolední spánek posílí organismus -TONDA.

ÚTERÝ  10.7.

   Brzy ráno odjíždíme, namířeno máme do Švýcar. Cesta chvíli trvá, jen lehce je třeba zasáhnout do motoru autobusu, kvůli banalitě a taky je třeba vyšplhat do sedla Oberalppass v nadmořské výšce 2046 m. Procházíme se, studujeme tamní květinky i poslední výkřiky automobilového vývoje.

s_fra39.JPG (6252 bytes)   s_fra40.JPG (5407 bytes)   s_fra41.JPG (4405 bytes)

    Jako obvykle se k dnešní řece dostáváme v pozdním odpoledni. Někteří jsou z cesty tak unaveni, že se vzdávají možnosti řeku sjíždět. My ostatní neváháme a po skupnkách valíme dolů. SIMME je nádherná řeka obtížnosti II-III, s akčním úsekem v lese, která byla minule podceněna a nestačili jsme některé kolegy lovit. Letos to bylo v klidu, malé zdržení a napětí způsobilo Denisino cvaknutí a ztráta pádla, jemuž předcházelo jeho úporné hledání. Před osmou dojíždíme dolů k pile v Erlenbachu. Času není nazbyt, potřebujeme se dostat zpět na místo spaní tak, aby to Pavlíkovi vycházelo s tachografem. Jakž takž se to povedlo. Za tmy se rozkládáme mezi zemědělskou technikou na betonu a usínáme.

STŘEDA  11.7.

   Po ránu pokračujeme směr město Ilanz. Pojedeme řeku VORDERRHEIN, jejíž obtížnost je rovněž II-III. Splouvání je to pěkné, hned na začátku je veliká vlna a válec, které prověří. Otočit raft tu není žádný problém. Pak je ještě jedno živější místo, ale letos tu není tolik vody, co poprvé, a tak se to dá.

DOUBA se stačil akorát nadechnout   Kdo chtěl hladce ven, musel do jazyku jako KLÁRA.   Pausa. KUBÍSEK naděluje doping.

    Bohužel si na této řece vybral zranění kolega od hasičů - Jirka. Podařilo se mu při vykrysení a chytání lodě nechat prsty mezi plastem a šutry tak, že si dva téměř odtrhl. Byl narychlo ošetřen, zásah v nejbližší nemocnici je však nezbytný. Nemocnici jsme našli a při čekání na pacienta jsme o hladu zatměli. Pak následoval přesun na dálniční odpočívadlo, kde jsme objevili prostor na spaní a tam jsme taky ulehli. Ovšem po chvíli se objevil místní človíček, že se tu spát nemůže a ukázal nám o kousek dál kemp, kde jsme se zadarmo vyspali v podkroví a měli jsme to i se sprchami!

ČTVRTEK  12.7.

    Ráno následoval kratší přesun nad Landeck, kde někteří pojedou řeku SANU (obtížnost IV-V). Jedou dravci, kolegyně Tykalka a člun. Jsou tu dvě zajímavá akční místa. Žumpa, válec, zatáčka - Pepa s Georgem na sebe skočili do válce, Ráďu opustila špricka a krysil, Tykalku a její loď jsme chytali ještě další kilometr. My na raftu jsme toho měli taky plný kecky, už se nám taky nakláněl moc, ale bylo to hezký. Všichni jsme to ve zdraví dojeli, někdo i s ulomeným pádlem. Ještě na Saně se nasedalo na řeku pro všechny - INN, o obtížnosti II+. Je to široká  řeka,velké vlny, houpačka zaručena. Těch 19 km uběhlo opravdu rychle. Pak je tu ještě dolních 12 km, o něco akčnějších, sem už všichni nevyrážejí. My co jsme jeli, jsme si poslední kontakt s alpskou vodou náležitě užili. Pro tentokrát vypouštíme půlnoční Salzburg, budeme se regenerovat v cíli u Innu. Jíme, odpočíváme, nakládáme, balíme, fotíme se. Křtění nováčků se letos pro nedostatek času nekoná. 

JIRKOVI je třeba převázat zbytky prstů.    Jsme na konci, i TONDA má spoustu roupů.   Kdo tu všechno byl:

PÁTEK  13.7.

   Domů do Prahy jsme přijeli nad ránem před sedmou. Uklízíme autobus, odvážíme a vyhazujeme dalších milion věcí. Někteří prchají do práce, jiní se těší, jak si doma trochu pospí. Na večer je naplánováno tradiční mecheche u Novotných na zahradě s ohněm a kytarou. Počasí je dobré, důstojně jsme uzavřeli další krásný letní vodácký výjezd.

opožděně a dodatečně T.J. a K.N., prosinec 2001

 

VLTAVA  24.- 29.8. 2001

    Odjížděli jsme z Prahy jako vždy v pátek takřka v podvečer. Tentokrát ovšem ne ke Kamči, ale k Tátovi se Sněhurkou do Kosové Hory, do jejich útulné chaloupky. Kolaudace proběhla důstojně, víno ve sklepě bylo vynikající, hlava bolela jen pana domácího. Počasí je slunečné, věříme, že vydrží.

    Sobotní přesun do Vyšáku jsme úspěšně zvládli, po dobrém obědě se naloďujeme a vyrážíme do zatáčky k "Veverkám". Po klobásce jedeme druhý jez po šupsně a pak kličkujeme mezi kameny. Vládne pohoda, soulodí se, prám jede zvolna vpřed. Sem tam se najde i dobré pití, a tak je chvílema pěkně veselo. Dojeli jsme do Rožmberku, kde spíme. Večer se dobře bavíme, ještě jsou tu kolegyně vodačky - cyklistky. Některé z nich tu objevili nové kamarády...   

CHLADIT HORKÝ ORGANISMUS BYLO NEZBYTNÉ   JAK CHUTNÁ ALKOHOL Z PUPÍKU? ROMČA TO VÍ   KAŽDÉ RÁNO DENNÍ TISK!

    Nedělní ráno je ve znamení  tradiční konference SVOJ (spolek pro výzkum ortotraxních jevů). V poledne postupujeme dále. Volej ve Větřní zvládáme dobře. Ve spolí se někteří balí domů. Dojel Brudy, zařizuje se dovoz a převoz aut sem a do cíle do Boršova. Ťapina se má vrátit do Prahy s Kingem a Pepou. My ostatní jsme objevili velmi zajímavý podnik "U krumloše" s jedinečným panem vrchním. Večer volá King Brudymu, že je Ťapina v servisu, protože nemaže motor. Snad to bude ve středu hotový.

    A hurá do Krumlova! Jezy zvládáme bravůrně, jen Hraběnka s Dádou se cvakly pod hradem. Došlo k tragédii, obě hospůdky  u Rumyší díry jsou zavřené, nakonec jsme skončili ve vegetariánské restauraci, kde jsem si, musím říct, zrovna nepochutnal. Někteří jsme navštívili výstavu motocyklů. Po trase to byla hrůza, nikde nic otevřeno, až na Koruně. 

VYPADÁ TO NEBEZPEČNĚ, ALE USTÁLI TO - ERDA+ROMČA   JIZERA SE NAKLÁNÍ, VODA PŘES PALUBU...   ... A UŽ JSOU TAM - HRABOŠ+DÁDA

    Na Zlaté Koruně je, bylo a nejspíš bude dobře. Jdeme se najíst nahoru do vsi, začíná bouřka, jíme ve stoje a s dešníky. Večer se hraje na kytaru, kupujeme si ledňáčky, docela pohoda.

KREV, MLÉKO A MATTONI   SMAŽÁK MEZI KAPKAMI DEŠTĚ   JÓ, ZLATÁ KORUNA, TO TENKRÁT, KDYŽ...

    V úterý ráno je zase krásně, nikam se neženeme. Ostatně jako vždy. Velmi jsme se zasekli v občerstvení "U maringotky", kde si dáváme, klobásky, placky, oddáváme se kuželkám a jiným požitkům. Do Boršova to pak pálíme na plno, někteří musí stíhat vlak na Prahu. Večer v hospodě pořádáme turnaj v šipkách a nakonec jdeme na kutě. Tak AHOJ za rok! 

TA ÁLA SE ZASE PŘEDVÁDÍ, CO?   NEZPOCHYBNITELNÝ LEV SALÓNU, JEN TA HŘÍVA...   HODNOTÍME CELOU AKCI

 

KARLOVARSKÉ ŘEKY 14.-16.9. 2001

    Lodě se nakládají už v pátek večer, odjíždí se ale v sobotu ránu. Jako obvykle máme malé zpoždění, musí se opravit elektrika na vleku. Kousek za Prahou nám došla nafta. Pan řidič vyrazil stopem k benzince. Když se vrátil a dolil tekutinu do nádrže, pokračovali jsme v jízdě na Vary. Přijeli jsme včas, ale startovní čísla máme dost vysoká, a tudíž odcházíme do místní restaurace. Po poledni vyrážíme na Teplou, Lomnický potok opět neteče. Pomalu postupujeme vpřed, občerstvujeme se přímo v lodích například odcizeným limetem. V cíli fasujeme jako obvykle buřty, v přilehlé restauraci si dáváme pivečko na cestu. Přesun na louku ke Střele je přerušen u lesa, kdy Tonda dává pokyn, aby se doneslo dřevo na oheň. Postavili jsme stany, najedli se a pak se objevila čára přes rozpočet. Místní hospoda je zavřená a přitom máme všichni žízeň. Dozvěděli jsme se, že asi 20 minut chůze daleko je vesnice s hospodou - Ondřejov. Svorně jako průvod jsme tam vyrazili. V malé hospůdce bylo několik štamgastů, kteří se nestačili divit. Sedělo se, povídalo, hrálo a zpívalo, jedlo, pilo, hodovalo, měnila se trička... Až po jedné hodině odcházeli spát ti nejodolnější.

    Nedělní ráno se projevilo jako velmi deštivé, Tonda operativně odložil odjezd o hodinu. Pak jsme vyjeli do Rabštějna. Počasí se trochu zlepšilo, sem tam vykouklo sluníčko. Řeku jsme zvládali jako obvykle, po startu jsme zastavili na nezbytné občerstvení. Pak se zvolna postupovalo do cíle. Rozpršelo se, a proto někteří začali usilovně pádlovat s vidinou sucha. Dole balíme stany, nakládáme lodě, jíme. Po čtvrté hodině vyrážíme domů na Prahu. Za deště vykládáme u budníku autobus a vlek a všichni se těšíme domů, do vany a na kutě. Ahoj na vavřinečáku! 


VÝLET NA BURČÁK  6.-7.10. 2001

    Opět jsme vyrazili navštívit našeho východního spojence z Jižní Moravy - starostu Jirku Klanicu - do Dolních Věstonic. Je podzim a to znamená, že bude burčáček. Chvíli po příjezdu trvalo, než jsme našeho Jiříka sehnali (jako starosta je stále velmi vytížen), ale povedlo se. Zase jsme se nechali natáhnout do té díry, co vede pod zem a bylo zase veselo. Další slova jsou zbytečná, sledujte fotoseriál, leccos o atmosféře napoví.

    TOHO PRAVDIČE VŠICHNI TAK ŽEROU!   NAŠI KAMARÁDI JINDRA A VLAĎKA    ASI SERIOZNÍ DEBATA - GEORGE A SVOBAN

TAK HOLKY, CO SE BUDE DÍT?   PAVLÍK A DENISA SI ROZUMĚJÍ. NEBO JSOU OPILÍ?   NOVÁ HRA - SAHÁME SI NA ZADKY

 

 

K DALŠÍM AKCÍM SE ZPRACOVÁVÁ TEXT A FOTODOKUMENTACE.

V OKAMŽIKU EXISTENCE ČLÁNKU S FOTKAMA BUDETE INFORMOVÁNI V KONFERENCI.